Lemanův zákon č.10
Lemanův zákon č. 10:
Potřeba silné otcovské postavy je tak hluboká, že si žena dokáže vymyslet otce, jaký nikdy neexistoval, pak tuto představu promítnout do svého skutečného otce a předstírat, že její skutečný otec je takový, jak si ho vysnila.
Existují různé stupně takového vymýšlení. Dcera si chce uchovat
svou představu, a proto otce omlouvá: „Má toho moc. Má velkou odpovědnost.
Má mě rád, ale často zapomíná." Dcera vlastně sama sebe
obelhává. Snaží se totiž popřít bolest, kterou prožívá, protože jí chybí
otec, jenž by o ni skutečně pečoval.
Toto omlouvání lze pochopit, nicméně ženě zpravidla příliš nepomůže.
Připravuje si chvíle bolestného zklamání a umožňuje otci, aby
i nadále zraňoval a zahanboval svou dceru, zvláště pokud ona neudělá
nic na svou ochranu. Dcera touží po milujícím otci, a tak se chová,
jako by ho měla. Kolotoč zranění se tím stále více roztáčí.
Chcete-li dosáhnout zdravé nezávislosti, uděláte dobře, když začnete
rozlišovat fantazii a skutečnost. Vyrovnat se s tím, jaký váš otec
vlastně byl a jak s vámi ve skutečnosti jednal, může být zvlášť obtížné
(a velice důležité), pokud se manželství vašich rodičů rozpadlo. David
Blankenhorn, prezident Ústavu pro americké hodnoty, píše: „Dcery
z rozvedených manželství mají někdy problémy zjistit, jaký jejich
otec vlastně byl. Proto pro ně není vůbec snadné dívat se realisticky
na muže obecně. Podléhají pak nerealistickým očekáváním a mnohdy
jim chybí správný úsudek při výběru partnera i v jakýchkoli jiných
vztazích s muži."1
Všimněte si, jakou zkázu působí, když se nevyrovnáte se svým
neukojeným hladem po otci. Blankenhorn říká, že celý váš pohled
na muže bude zkreslený. Proto pro vás bude těžké navázat s muži
smysluplná přátelství. Nebudete mít realistické představy o svém
budoucím manželovi a o tom, jak by se měl chovat jako otec. Nebude
pro vás snadné moudře se rozhodnout, jakého muže byste si měla
zvolit za svého životního partnera. Stručně řečeno, pokud se nevyrovnáte
s tím, jak se k vám choval váš otec, bude to mít negativní
vliv na celou řadu oblastí vašeho života - zaměstnání, manželství
i rodinu.
Jako poradce přicházím často do styku s ženami, které trápí PNOP.
Navenek se zdají být velmi schopné a profesionální, ale pokud se
nakonec otevřou, chvějí se v naprosté nejistotě. Podle toho také někdy
jednají. Mladé ženy z rozpadlých rodin (nebo ženy, které měly
násilnického otce) se mnohdy zamilují do staršího muže, protože
v něm hledají otce, jenž jim v životě chyběl. Tyto ženy často vymění
sex za laskání, blízkost a mužskou pozornost, které se jim doma nikdy
nedostalo.
Nejhorší je, pokud vás hlad po otci dovede až k promiskuitě. Ta vás
nadobro připraví o zbytky soudnosti a ocitnete se na spirále, po níž
budete klesat stále níž. Neoddávejte se sexu - raději se snažte zcela
rozumově zhodnotit, jak vás váš otec vychovával. Přeháněl svou rodičovskou
roli, nebo ji naopak zanedbával?
Různé styly otcovství
Existuje celé spektrum stylů otcovské výchovy. Abychom si tuto
otázku trochu zjednodušili, budeme se zabývat pouze dvěma krajními
póly - přístupem, kdy otec svou roli přehání, a přístupem, kdy ji
zanedbává.
Příliš silný otec
Pomáhal vám otec utvářet si vlastní názory, nebo vám vyčítal, že si
myslíte něco jiného než on? Povzbuzoval vás k samostatnosti, nebo
vás vědomě či nevědomě udržoval v závislosti tím, že vás spoutával
řadou pravidel a přichystal vám spoustu překážek, jež jste musela
zdolávat? Podporoval vás při rozvíjení vašich silných stránek a dovedností,
nebo vás tak kritizoval a dusil, až jste přestala věřit, že vůbec
nějaké silné stránky a dovednosti máte?
Takto přísný otec svou dceru nakonec zadusí. Ví přesně, co by
mělo z jeho malé holčičky vyrůst, a vychová z ní delfína, který zatleská
ploutvemi, když před ním tatínek podrží kousek ryby. Když k tomu
dojde, bude taková žena stále hledat nesnadno dosažitelné potvrzení
od svého otce a sama sobě nebude vůbec věřit.
Podle čeho poznáte, že jste měla příliš náročného otce? Podle nedostatku
sebedůvěry a podle dětinské závislosti. Neřekl vám někdy
manžel, že si připadá, jako by si vzal malou holčičku, která od něj
očekává, že bude jejím tatínkem?
Tento způsob otcovské výchovy může mít vážné následky. Podle
jedné studie bývají dcery panovačných a odmítavých otců v dospělosti
hysterické, trpí iracionálními výlevy hněvu, bývají závislé a bezmocné.
Mají i sklon manipulativně vyhrožovat sebevraždou.2 U žen
vychovaných takovými otci se často nerozvine vnitřní zodpovědnost,
jíž je třeba k úspěšnému životu.
Otec, který výchovu zanedbává
Znáte to? Jste osmiletá holčička, která konečně slyší, že se otec
vrací domů (dvě hodiny po večeři]. Běžíte ho pozdravit, protože jste
ráda, že je konečně doma. On vás obejme, ale pak řekne - někdy docela
přísně - „Tak, a teď tatínka nech na pokoji, miláčku. Měl jsem
dneska spoustu práce." Počkáte, až se převlékne, a pak si sednete
vedle něj, když se pustí do večeře. Maminka ale řekne: „Susan, nech
tatínka přečíst si noviny, než se navečeří."
Zklamaně se vrátíte do obývacího pokoje, ale očka se vám rozzáří,
když tatínek po dvaceti minutách přijde. Nicméně dostaví se další
zklamání - otec hned usedne do křesla, chopí se ovladače a pustí
televizi. Vás prostě ze svého života vypne.
Měla-li jste pocit, že jste otcův „stín", neustále toužící po pozornosti,
jíž se vám zřídka dostalo, měla jste patrně otce, který vaši výchovu
zanedbával. Takoví otcové zařadí děti na žebříčku svých priorit kamsi
hodně nízko. I když jsou právě doma (což se nestává často], bývají
tito otcové mentálně i emocionálně nepřítomní. Jsou rádi, když jejich
děti jsou někde poblíž, ale nesnaží se sami vstoupit do dětského světa.
Nevědí, jakou hudbu jejich děti poslouchají, na co se dívají v televizi
nebo jak tráví odpoledne. Zdá se, že jim záleží pouze na tom, aby se
jejich děti „chovaly slušně", aby nepůsobily problémy či zmatek, který
by jejich otce přinutil věnovat jim trochu své vzácné energie.
Děti, kterým se nedostalo potřebného množství lásky (oběti
PNOP], mají sklon na odtažitost svého otce reagovat přehnanými
výkony v práci. Odvrácenou stranou této skutečnosti bývá, že jejich
vztahy za moc nestojí. Není to váš případ? Víte sice, jak uspět ve světě
podnikání, ale netušíte, jak se chovat k mužům v různých společenských
situacích? Jste-li sama, podléháte občas obavám, že pokud
právě nedobýváte nové světy, nejste vlastně k ničemu? Jinými slovy,
nepřišla jste o sebeúctu?
Pokud ano, patrně jste měla otce, který vás zanedbával.
Snaha o objektivitu
Rád bych vám pomohl obrátit se od fantazie k realitě. Vezměte si
list papíru a nakreslete dlouhou čáru. Na jeden konec napište „příliš
silný otec" a na druhý „zanedbávající otec". Kam byste na této čáře
umístila svého otce? Byl natolik odpovědný, aby se aktivně účastnil
vašeho života a přitom vás povzbuzoval k samostatnosti? Pokud ano,
umístěte ho někam doprostřed. V tomto případě jste šťastná dcera.
Pokud váš otec patří spíše k jednomu z krajních pólů, patrně na
sobě budete muset pracovat, máte-li najít správný vztah mezi otcem
a dcerou.
Udělejte si ještě druhé cvičení. Vezměte další list papíru a čarou
odshora dolů ho rozdělte na dva odstavce. Levý odstavec nadepište
„Jak by vypadal dokonalý vztah s otcem", pravý „Jak vypadal můj skutečný
vztah s otcem".
Do levého sloupce si napište, po jakém vztahu s otcem jste vždy
toužila - zmiňte i takové věci, jako je podpora, projevy náklonnosti,
úcta a ochrana. V pravém sloupci se pokuste co nejvěrněji popsat
váš skutečný vztah s otcem. Neodbývejte oblasti, které jsou pro vás
bolestné. Musíte sama rozpoznat, jak širokou propast jste se snažila
překlenout.
Nebuďte překvapena, že při tomto cvičení pocítíte určité touhy.
Dostaví se neurčitý pocit, že vám něco schází, ale vy netušíte, co to
vlastně je. O to právě jde. Na jedné straně byl otec, po kterém jste
toužila, na druhé straně otec, jakého jste skutečně měla.
Vyhraďte si určitou dobu, kdy budete svůj seznam doplňovat -
třeba týden nebo i více. Zapisujte si, na co si v průběhu času ještě
vzpomenete. Potřebujete co nejlépe pochopit, po čem toužíte a co
skutečně máte. Netlačí vás žádný termín - děláte to pro sebe.
Až bude váš soupis co nejúplnější, posaďte se a zamyslete se nad
ním. Seznamte se s realitou co nejlépe. Není kam spěchat. Pokud jste
desetiletí žila v temnotě, váš emocionální zrak bude potřebovat určitý
čas, aby se přizpůsobil světlu.
Až budete přesvědčena, že jste dosáhla určité míry objektivity,
znovu si vezměte do ruky svůj soupis a položte si několik nesnadných
otázek: Vzhledem k tomu, jaký táta je, dá se náš vztah v budoucnosti
zachránit? Je rozumné se o to snažit? Stojí za to o tento vztah
usilovat - vzhledem k nákladům, jež bude nutno vynaložit? Nezpůsobím
si více problémů, když budu doufat ve víc, než v současnosti
mám?
Musíte se zbavit „muže, který nikdy neexistoval" (svého vysněného
otce). Jen pak budete schopna učinit moudrá rozhodnutí ohledně
budoucnosti. Jedna z nejtěžších věcí, které jsem musel ženám říci,
zní: „Muž, kterého mi popisujete, vám nikdy nebude schopen dát
to, co hledáte. Jestli to od něj budete vyžadovat, vše se patrně ještě
zhorší."