Lemanův zákon č.11
Lemanův zákon č. 11:
Musíte se zbavit „muže, který nikdy neexistoval"- svého vysněného otce - než budete schopna činit moudrá rozhodnutí o tom, jaký vztah mezi otcem a dcerou budete chtít v budoucnu vytvořit.
Můžete dojít k závěru, že přestože váš otec má spoustu chyb, budoucí
vztah s ním je možný a žádoucí. Pokud jste stále přesvědčena,
že tento vztah stojí za to budovat, musíte ho postavit na nový, pevný
základ.
Stát se dospělou dcerou
Chcete-li budovat nový vztah se svým skutečným otcem, musíte se
zbavit snahy mít s ním vztah jako dítě s mužem a začít s ním budovat
vztah jako žena s mužem. Budete k tomu potřebovat určitou
míru odvahy. Nejdůležitější je stanovit určité zásady. Kupříkladu
měl-li otec sklon mluvit vám příliš do života - je-li ten typ, který
vás neustále dusil a i nyní, když je vám osmadvacet, se k vám chová,
jako by vám bylo dvanáct - můžete se pokusit zareagovat tímto
způsobem:
„Tati, jsem ráda, že na mě myslíš, ale chci ti říct jednu věc. Až budu
potřebovat tvou pomoc, bude lepší, když si o ni sama řeknu. Když
mi říkáš, co mám dělat, aniž se tě na to ptám, připadám si jako malá
holčička. Kdykoliv jsem chtěla něco říct, tak jsi mě umlčel a vyvolával
jsi ve mně pocit, že na mně vlastně nezáleží. Připadala jsem si jako
nula."
Buďte přímá a jednoznačná, na druhé straně ale i-uctivá. Měla
jste dostatek času na to, abyste se se situací emocionálně vyrovnala
a abyste si rozmyslela, jaký vztah s otcem chcete v budoucnu mít.
Měla byste projevit dostatek milosti a poskytnout i otci čas, aby se
mohl naučit brát vás jako dospělou ženu. Možná mu to budete muset
zopakovat několikrát, než mu dojde, že jste skutečně dospěla.
Jste-li navzájem odcizeni nebo pokud je mezi vámi větší odstup,
než je vám milé, můžete otci napsal dopis. Ze zkušenosti vím, že to
někdy pomáhá. Napište svůj dopis opatrně a laskavě. Může vypadat
třeba takto:
Milý táto,
udělám si dneska čas, abych ti napsala, jaký mám pocit z našeho
vzájemného vztahu. Jsem moc ráda, že ses o nás staral.
Vím, že jsi tvrdě pracoval, abychom měli co jíst a abychom měli
střechu nad hlavou. Vím, že jste s mámou měli problémy, ale
snažil ses ze všech sil, aby to na nás nedoléhalo.
Za to vše jsem ti vděčná. Na druhé straně bych ti asi měla
napsat, jaký jsem z tebe měla pocit. Zdálo se mi, že ti na mně
moc nezáleží. Snažím se vzpomenout si na nějaký okamžik, kdy
bys řekl „Mám tě rád" nebo „Jsem na tebe pyšný", ale žádný se
mi nevybavuje.
Nikdy jsem od tebe neslyšela, že si mě vážíš. Nevzpomínám
si, že bys mě někdy za něco pochválil.
Tati, je mi šestatřicet a divím se sama sobě, že ti píšu tento
dopis. Chci, abys věděl, že toužím, aby to mezi námi bylo jinak.
Dlouhou dobu jsem cítila, že mi v životě něco schází, a uvědomila
jsem si, že je to bližší vztah s tebou. Byla bych ráda, kdybychom
navázali nový vztah, tentokrát jako dospělí lidé. Vztah,
který by vyhovoval nám oběma.
Vím, že se občas vídáme - třeba každé druhé Vánoce. Pokud
bychom mohli navázat nějaký hlubší vztah, jakkoli už máme velkou
část života za sebou, bylo by mi potěšením, kdybych blíže
poznala, jaký můj otec vlastně je. Je ve mně pořád malá holčička,
která touží po tatínkově pochvale a lásce.
Tento dopis je příležitostí napsat ti, že tě opravdu miluji. Vím,
že to mezi námi bývalo někdy těžké, ale nechci se k tomu vracet,
pokud je to pro tebe přijatelné. Ráda bych věnovala nějaký čas
tomu, abychom se mohli nově poznat.
Proto zvu tebe i Carol, abyste k nám přijeli na svátek Díkůvzdání.
Bylo by výborné, kdybyste mohli přijet o pár dnů dříve
a nějakou dobu s námi strávili. Vnoučata jsi viděl jen dvakrát
a já opravdu stojím o to, aby poznaly svého dědečka.
Děj mi prosím vědět, zda přijedete.
S láskou
Jennifer
Všimněte si, že v dopise není žádné obviňování za to, že se otci
nepovedlo první manželství. Je v něm pozvání k novému navázání
přerušeného či zanedbaného vztahu. Otec může, ale nemusí zareagovat
kladně. Vy jste však udělala, co bylo ve vašich silách, abyste vytvořila
tuto příležitost. Z dopisu je patrné, že jste odložila fiktivní obraz
0 svém otci, ale také že chcete poznat otce takového, jaký opravdu je.
Někteří otcové na takový dopis zareagují kladně. Jiní mohou vybuchnout
a vztahy zcela přerušit. Nevíte předem, jak váš otec zareaguje.
Toužíte-li po vztahu s otcem, má smysl zjistit, zda po něm touží
1 on. Je to mnohem správnější než předstírat, že nějaký vztah máte,
když vlastně žádný neexistuje.
Co když otec na rozdíl od vás po navázání takového vztahu netouží?
Pak je třeba, abyste změnila své vzpomínky na dětství.
Změna vzpomínek na dětství
Ashley je třiadvacet a má vážnou známost s mladým mužem. Ona
i její chlapec Don jsou křesťané. Zdá se, že by mohli uzavřít pěkné
manželství, nicméně Ashley se trápí tím, že otec její volbu neschvaluje.
Myslí si, že Don je neschopný.
Chvíli jsme si s Ashley povídali a pak jsem jí položil otázku, která
obrátila její svět naruby: „Ashley, znáte někoho, koho by otec
chválil?"
Ashley chvíli váhá s odpovědí. Rty se jí chvějí a zoufale se snaží
neztratit rovnováhu. Když jí dojde celá pravda, jen tiše zašeptá: „Ne."
Přiznat si to je jako bodnutí nožem; Ashley si však nakonec připustí,
že je to tak.
Pokud jste vyrůstali s hyperkritickým otcem, musíte se zbavit
představy, že by vás všichni, včetně vašeho otce, měli neustále chválit.
Snažíte-li se celý život získat uznání od otce, který není s nikým
spokojen, odsuzujete se k nezdaru.
Nechci, aby to vyznělo tvrdě, ale ne všichni vás budou mít rádi. A je
pravda, že když se setkáte s někým, kdo s vámi nebude spokojen, připomene
vám to otce, který na vás neustále viděl nějaké chyby. Jediné
řešení je se s tím vyrovnat. Na tento problém neexistuje žádné zaklínadlo.
Odmítáte lež - v tomto případě otcovu nespokojenost s vámi
a se všemi ostatními - a přijímáte pravdu: Když vás Bůh přes všechny
vaše chyby a nedostatky miluje, kde dělá chybu váš otec?
Jako člověk, který často mluví na veřejnosti, jsem získal následující
zkušenost. Někteří lidé dodávají sami sobě důležitosti tím, že kritizují
výkony druhých. Tito samozvaní kritici chodívají i na mé semináře.
Stalo se mi, že někdo přišel na podium, vzal si mikrofon a strhal vše,
co jsem řekl v předchozích šedesáti minutách.
Místo abych se rozzlobil, naučil jsem se říci: „A víte, že možná
máte pravdu? Prosím další otázku." Zareaguji-li takto, posluchačstvo
mnohdy začne spontánně tleskat, ještě než další člověk položí otázku.
Lidé si zřejmě uvědomují, že nejsem zajatcem člověka, který se mnou
není spokojen, a že netrvám na tom, aby se mnou každý souhlasil.
Na svých seminářích hovořím o tom, k čemu jsem došel na základě
letitých zkušeností a osobního studia Bible. Lidé to mohou přijmout -
nebo to mohou nechat být.
Stalo se mi, že některý vydavatel přijal mou knihu, kterou jiný vydavatel
odmítl. Jeden případ mě potěšil: Jistý nakladatel odmítl knihu,
kterou mi pak vydal někdo jiný. Během šesti týdnů se prodalo sto
tisíc výtisků této knihy! Skutečnost, že se nějakému člověku nelíbí, co
dělám, mě nemůže nijak ochromit. Pochopil jsem - a vy to musíte pochopit
také - že kritici se častěji mýlí, než že mají pravdu. A to i tehdy,
když je kritikem otec.